Chevrolet Camaro: Poradí si malé zlé zvíře s Mustangem?

Po zjištění automobilky, že ani jejich nejsportovnější verze Chevrolet Corvair nesahá novému Mustangu ani na paty, což se výrazně projevovalo i na poptávce, jim došlo, že musí přijít s něčím konkurenceschopnějším. Už od poloviny šedesátých let se tak v amerických novinách začalo psát o jisté přípravě Chevroletu na boj s Fordem Mustang.

Velká konkurence

V roce 1966 oznámil generální manažer Chevroletu (už tehdy součást koncernu General Motors) oficiální zahájení výroby nového modelu na nové platformě F-Body. Jméno vozu začínalo tradičně na písmeno C – Camaro. Někdo z novin se tehdy na tomto Detroitském autosalonu zeptal, co má tento název vyjadřovat a dostal poněkud odvážnou odpověď: „Camaro je malé zlé zvíře požírající Mustangy“. Stalo se tak ale právě na opak. Za tři roky produkce se Camaro takové slávy, jako měl Mustang, ani zdaleka nedočkal. Vyrobilo se jen něco přes 235 tisíc kusů, zatímco první generaci Mustangů se podařilo prodat za první rok a půl více než jeden milion.

Nejednalo se totiž o čistý sporťák. Prodával se sice jako dvoudvéřové kupé, ovšem se čtyřmi místy, a v nabídce byl dokonce i kabriolet. Ten měl ale ještě méně popularity, než klasická verze, a tak s koncem výroby první generace v roce 1969 skoncovala i tato karosářská verze.

Zdroj: Dana Hurt, CC BY-SA 4.0

Na svou dobu si zde mohli zákazníci vybírat z nemalé nabídky motorizací. K mání byl základní 3,4litrový nebo 4litrový řadový šestiválec, ale i o několik koní výkonnější V8 s několika různými objemy od ani ne 5 litrů do 7 litrů. Všechny použité motory byly schovány pod dlouhou kapotou a poháněly zadní kola. To z tohoto vozu tvoří takzvaný pony car, což je třída aut, která vznikla jen a pouze díky zmiňované konkurenci jménem Mustang, o kterém si můžete přečíst zde.

Vyráběly se také 3 ryze sportovní verze, všechny samozřejmě se silným V8, kterých jste si mohli všimnout i na několika amerických závodech. Mám na mysli Super Sport (SS), Rally Sport (RS) a nejvýkonnější Z28 se 4,9litrovým V8.

Druhá generace

Zdroj: Berthold Werner, CC BY-SA 4.0

K začátku roku 1970 byla představena druhá generace, která vydržela na trhu už o něco déle než ta první. V roce 1972 byly zrušeny sportovní balíčky Rally Sport i Super Sport, protože tak velké a silné motory se hodily snad jen na okruh a v normálním provozu maximálně na dálnici, což ne každý zrovna potřeboval.

Oproti první generaci si konstruktéři a především designéři dali mnohem více záležet na vzhledu. Šlo jim pravděpodobně o to, aby se konečně naplnilo tvrzení, že Camaro požírá Mustangy. Byl tedy celkově o dost větší, hlavně širší. Do roku 1981 se už pak vůz nijak zásadně neměnil, i když možná měl chuť. V sedmdesátých letech totiž přišla palivová krize a v několika fabrikách probíhaly stávky, což přinutilo snad všechny, především americké, automobilky přerušit vývoj čím dál tím silnějších motorů.

Třetí generace

Zdroj: GPS 56 from New Zealand – 1984 Chevrolet Camaro Z-28, CC BY 2.0

Následující dekádu se vyráběla třetí generace. Lidé se konečně dočkali pětistupňové manuální převodovky (nebo čtyřstupňové automatické) a modernějšího vstřikování paliva. V počáteční nabídce byl slabý čtyřválec, což na druhou stranu pomohlo snížit hmotnost skoro o čtvrt tuny. V roce 1985 se do nabídky dostal pětilitrový V8, který měl netradičně nepřímé vstřikování (tuned port injection) a o další dva roky později se zvýšil objem na 5,7 litrů, tentokrát však bez možnosti manuální převodovky. 

Do prodeje se podařilo protlačit i hatchbackovou verzi, v roce 1987 se po dlouhých osmnácti letech vrátila na trh i verze v kabrioletu a v roce 1991 vznikla ještě verze B4C, přezdívaná police package, protože s ní jezdily americké dálniční hlídky.

Čtvrtá generace

Zdroj: Elise240SX – Own work, CC BY-SA 4.0

Při prvním pohledu na další generaci byste už nejspíš neviděli tolik společných prvků s těmi předchozími. Opět se snížila hmotnost auta, tentokrát i díky použití plastu na blatnících nebo víku od kufru. Nabídku zde tvořilo klasicky kupé i kabriolet.

Co se motorizací týče, od roku 1993 poháněl auto šestiválec o objemu 3,4 litrů, o dva roky později se objem zvýšil na 3,8 litrů a k mání byl opět  5,7litrový osmiválec. Po faceliftu v roce 1998 byl tento V8 nahrazen zcela novým motorem z Corvetty C5, u které jste za příplatek mohli řadit rychlosti novinkou v podobě šestistupňového manuálu. V roce 2002 byla výroba na platformě F-Body ukončena a po 35 letech dlouhé historie se Camaro poprvé nedočkalo hned dalšího nástupce.

Neplánované, za to úspěšné pokračování

Další generace už nebyla vůbec v plánu, automobilka se už smířila s prohrou a na Camaro by se vykašlali. Kdyby ovšem jistý režisér filmu Transformers nevyjádřil přání o novější model, který by si zahrál ve své podstatě hlavní roli hned vedle Camara z roku 1977. To by zajistilo značce skvělou reklamu, a tak si vedení řeklo proč ne a v roce 2006 byla po šestileté pauze představena pátá generace. Ve filmu nakonec hrála několikrát zmiňovaná vrcholná verze Z28.

Designéři se zde pro změnu snažili zaujmout zákazníky podobnými rysy, jako měla první generace. Pod kapotou se může znovu skrývat více motorů. Třeba šestiválec se 300 koňmi, nebo tradiční V8 mající sílu 426 koní. Všechny motory pohánějí zas a znovu zadní kola.

Zdroj: Reinhold Möller, CC BY-SA 4.0

Nakonec až tato generace byla schopná překonat své největší počáteční soupeře – Mustang i Dodge Challenger. Stejně tak se to daří v současnosti šesté generaci, která se vyrábí od roku 2015. V té se nachází nikdy neumírající V8 o objemu 6,2 litrů, který tentokrát dokáže vyvinout sílu 650 koní a z nuly na sto je během 3,5 sekund. Dokonce i zde si můžete vybrat, jestli chcete raději automat, a nebo šestistupňový manuál. Vrcholná verze Yenko/SC Stage II se dočkala modernizace motoru a zvýšení jeho objemu na 6,8 litrů, což dělá více než tisíc koní. Tak teď má zase pro změnu co dohánět Mustang.

Zdroj náhledové obrázku: Sicnag, CC BY 2.0